Zemřel 20.12.2019 na dilataci žaludku 🙁
Theodor, Theo, stále veselý, stále vysmátý, poslušný, zlatý pes, rozdávající radost a energii. U nás strávil celé tři roky. To už je doba, za kterou si pak takového úžasného chuligána zamilujete jako vlastního. Navíc po tom, co jste spolu prožili. Theo byl v útulku dlouho, stále se nenacházel ten správný páníček. Všechny zastrašil svým zuřivým štěkotem na cizí lidi. Nikdo si nenechal vysvětlit, že si prostě hlídá to své, že když jej z kotce vytáhneme, tak je z něj úžasný parťák. Jedna paní se rozhodla, že to s ním zkusí. Jaké bylo naše překvapení, když za pár dní volala, že ji Theo nechce pustit domů. Přijeli jsme na místo, s vidinou nejzlejší Theodorovi druhé tváře, kterou jsme dosud neznali. S odchytovými tyčemi a v plné polní, připravené na velkého zuřivého psa. Ještě cestou jsme se pohádali, kdo půjde první dovnitř a nechá se sežrat. Pak nás paní dovedla k domu. Theodor skákal za oknem jak pako a štěkal. Ne, že by nás nechtěl pustit dovnitř, on se právě těšil na to, že za ním jdeme. Jeho energie a láska z něj jen čišela. Tak se vrátil k nám do útulku.
Pak se obec , ze které byl, rozhodla, že jej přemístí jinam, tam, kde ji jeho pobyt vyjde levněji. To je pak vždycky, jako by vám brali člena rodiny. Chvíli jsme vydrželi, ale měli jsme strach, co s ním bude a tak jsme jej nakonec stáhli zpět pod nás, vrátil se domů k nám. Chvíli na to Theošek opět našel lidi, kteří si jej zamilovali. Moc jsme mu to přáli a doufali, že mu to vyjde. Bohužel to byl domov jen na pár měsíců, pak byl vrácen s tím, že vrčí na děti. U nás byl vždycky naprosto dokonalý a věřili jsme, že na něj ten pravý domov teprve čeká. Bohužel, náš milovaný Theo už běhá po nebeských loukách. Zemřel tam, kde to měl rád, tam kde byl zvyklý, tam kde byl milován a respektován.
Každá smrt je pro nás prohrou a každá smrt bolí, ale bohužel i ta, je součástí života. Bráško, budeš nám moc chybět, nám i Lauře, se kterou jsi bydlel a byl jsi její oporou… život je nespravedlivý
