Liga na ochranu zvířat ČR je občanským sdružením, vzniklým z vůle občanů a z jejich práva na realisaci práv daných nám ústavou. Motivací a cílem je aktivní působení pro nastolení kulturního a humánního vztahu k živočichům.
Její působení vychází ze základního pojetí Všeobecné deklarace práv zvířete. Tento dokument byl přijat OSN pro vzdělání, vědu a kulturu, Mezinárodní ligou práv zvířete a jinými světovými organisacemi v roce 1977 v Londýně.
Smyslem činnosti Ligy je účinná ochrana zvířat před negativními vlivy, které má společnost na jejich život a které omezují nezadatelná práva těchto jedinců a druhů. Výraznou součástí náplně je také široká osvětová činnost, která účinně přispívá k uplatnění humanitních cílů.
Konání naší organisace se provádí osvětovým působením i konkrétními činy ve prospěch živočichů, to je poskytováním a zdokonalováním právní ochrany. Pomocí této pak vede cesta k potrestání páchaných křivd až zločinů na zvířatech. Z praktických činů olomoucké organisace byla také výstavba a provoz útulku pro opuštěné a nalezené psy.
Vít Kalous
Z pověření ústředí pražské Ligy na ochranu zvířat, která více jak jeden rok evidovala také 16 přihlášek z Olomouce, byla 11. února 1991 založena olomoucká organisace. Tato nedostala do vínku nic. Ustavující schůze 16-ti přítomných stanovila členské příspěvky, a tak se pokladna naplnila prvními 660 korunami. Byl zvolen výbor. Stal jsem se předsedou, jednatelem byl zvolen PhMr. Vlad. Paták. Zvoleni jsme byli proto, že jsme oba působili dlouhá léta v kynologii. Výbor doplnilo několik obětavců, z nichž někteří aktivně pracují dodnes. Ustaveným výborem bylo vydáno „Programové prohlášení“, obsahující 10 bodů. Jedním z nich bylo také vybudování útulku pro opuštěná a nalezená zvířata. Současně byla podána na úřad města žádost o přidělení budovy pro tento účel.
Rok 1991 proběhl více méně v náborové činnosti členů, seznamování veřejnosti se vznikem této veřejně prospěšné společnosti a k získávání dárců. Tato činnost byla většinou již neznámá, protože v roce 1948 byl zrušen Zákon na ochranu zvířat a s tím i ochranářské organisace. Byla to tedy po více jak 40-ti letech práce namáhavá a dlouhodobá a nijak výrazně úspěšná, proto se také naše pokladna plnila velmi pomalu.
Obrat k lepšímu nastal v roce 1992, kdy nám oznámili dva němečtí občané z Norimberka, že u úřadu města složili 40 tis. korun pro účely Ligy na ochranu zvířat. Po několika jednáních nám tyto peníze byly předány až v roce 1993. Bylo nám tvrzeno, že peníze jsou určeny na provoz útulku, který však v této době ještě neexistoval. Velké podpory se nám v tomto roce a dalších letech dostalo prostřednictvím vedoucího odboru životního prostředí ÚmO ing. Jar. Kaduly, jednak neúnavnou pomocí při hledání místa – pozemku nebo i budovy a jednak první finanční pomocí. Poprvé jsme dostali 90 tis. Kč. Podařilo se nám v krátkém podmíněném termínu nechat zhotovit první vybavení pro útulek, psí boudy a jiný materiál. Tak, jak jsme seznamovali veřejnost s naší činností, tak přibývalo dárců a mecenášů. Se žádostmi o pomoc při řešení problémů opuštěných zvířat připojily se i města Olomouc, Prostějov a Šternberk. Další léta se již snadněji dařilo získávati finanční prostředky, a tak po pronájmu pozemku na letišti a odkoupení devastované budovy benzinové čerpací stanice po SA (za 75 tis. Kč) jsme začali budovat útulek. V této době byly již připravené některé zařizovací předměty pro vybavení útulku jako psí boudy, ocelové kotce, misky a jiné. Problém ovšem byl s jejich ochranou, uskladněním, a tak se stěhovalo zařízení nejprve do kafilerie v Blatci, odtud do skladiště v Olomouci a nakonec do pronajeté stodoly v Břuchotíně. To vše bylo nákladné a obtížné, ale zařízení přežilo v pořádku, nic se neztratilo ani nepoškodilo.
Výstavba areálu se bohužel neobešla bez problémů. Firma provádějící stavbu zkrachovala, naštěstí pro nás s minimální ztrátou. Otázku vybavení kuchyně – přípravny krmiv, ordinace, společ. místnosti se podařilo získat kvalitním vybavením darem od přátel ze SRN, blízkých této humánní myšlence. To vše zdarma včetně nákladného dovozu.
Po otevření útulku na sv. Mikuláše roku 1996 nastávají jiné, již provozní problémy. Přicházíme k tomu, že je nutné vybudovat výběh pro ustájená zvířata, a tak žádáme ÚmO v roce 1997 o dalších 1000 m2 pozemku. S tím ale vzniká nárok na jeho úpravu, nákladné ale kvalitní oplocení, na kterém se velmi významně podílelo i město Prostějov. A to částkou 200 tis. Kč.
V roce 2000 vzniká další nutnost využití pozemku, postavit další kotce a boudy, obytný modul pro rodící feny a odchov štěňat, provést změny v oplocení výběhů a postavit sklad krmiva, dokonale chráněný proti přemnoženým hlodavcům. V současné době jsou stavby téměř dokončeny a naším dalším programem je asylové přechodné zařízení pro kočky. To je pokud Magistrát města opraví své původní zamítavé rozhodnutí k pronájmu pozemku a případné finanční spoluúčasti. Pro všechny tyto záměry a hlavně pro provoz útulku získáváme peníze pouze pomocí vlastních aktivit, které organisace provádí v souladu se svým posláním.
Na počátku to byla nula, na konci 10-ti letého období je nemovitý majetek v pořizovací hodnotě cca 3 mil. Kč.
Vedle velké řady dárců a mecenášů, několika sponzorů, příspěvků a dotací měst a obcí, daří se nám získávat značné nepeněžní dary. Tyto jsou převážně v krmivu a drobném materiálu od soukromých dárců nebo např. olomoucké Nadace Otevřená dlaň, či obchodní společnosti DARLING – Nestlé Food s.r.o., která vedle značných dodávek krmiv se účastní na našich akcích pro veřejnost. Pro nezkreslený obraz našehohospodaření je nutno zahrnout i dobrovolnou práci. Za 10 let je to veliký nepeněžní dar věnovaný organisaci. Je vizitkou toho, že organisace pracuje dobře, efektivně a že její činnost má smysl, pro který jsou lidé ochotni obětovati svůj volný čas a osobní pohodlí.
Přijměte, prosím, tuto informaci současně s naším díkem za přízeň a podporu této činnosti.
Zdena a Vít Kalousovi
