Pesinka – poslední pozdrav (v útulku Meryll)

Dobrý den,
dnes je to přesně devět let, co jsem si od Vás odvezla malé bílé klubíčko – štěně od Titusy, fenečku Meryl. Celou dobu se Vám chystám napsat, jak se jí daří, čas ubíhá – až moc rychle. Moje milovaná Pesinka (dostala nové jméno), se bohužel našeho devátého „výročí“ nedožila, přišla jsem o ni před pěti měsíci (selhání jater, zřejmě rakovina). Ale chci, abyste věděli, že tahle psí holka byla milovaná a přestože byla zlobivka zlobivá, poněkud problematická, nikdy mě ani na vteřinu nenapadlo litovat toho, že jsme se našly (taky jsem jí mockrát říkala, že bych ji za žádného hodného psa nikdy nevyměnila ). Myslím, že měla moc fajn psí život. Z paneláku se spolu se mnou přestěhovala do domku a kromě obrovské zahrady a nekonečných lesů nafasovala jako bonus taky páníčka, který se pro ni stal bohem (moc jí to prospělo). Naběhala kilometry a kilometry s páníčkem po lese a jako správný vořecho
teriér si užila spoustu čmuchání a stopování. Zvládla dlouhé tůry, byla prostě pes do terénu a do nepohody (a pak šup do pelíšku). Veterináře jsme celou dobu téměř nepotřebovali, až před rokem byla na operaci s bulkama na mléčné liště + kastraci – histologie negativní, hafina jakoby ještě omládla, takže nás ten náhlý konec velmi zaskočil. A zasáhl. Neskutečně mi chybí, snad se zase jednou najdeme, tak jako před devíti lety. Každopádně Vám chci moc podděkovat za těch devět let psího štěstí a lásky, které se mi díky Vám dostalo.
L.L.

P.S. O ostatních sourozencích ani o mamině Pesiny nevím, kromě Meggy, s její paničkou jsem v kontaktu (dokonce proběhlo i jedno sourozenecké setkání, když byl holkám rok). Meggynka je zdravá a v pořádku.