Max, byl původně milovaným psíkem s vlastní paničkou, tak však zemřela a Max tak ztratil půdu pod nohama. Zpočátku to bylo klubko nervů, bojínek, který nechápal proč se najednou ocitl v útulku. Dnes již zase vrtí ocáskem a rád se mazlí.
“Před měsícem jsme si od Vás vzali Maxíka. Řekla bych, že si u nás zvykl okamžitě. Měli jsme strach jak bude reagovat hlavně na děti, protože máme 3. Ale hodnějšiho psa jsem neviděla. Jde vidět že je vděčný a lidi má rád. Nejmladšímu je 10měsiců a toto si hlídá nejvíc. Jediné s čím je problém, ale pomalu si zvyká je hodně lidí. Když k nám přijde někdo koho ještě neviděl a je těch lidí víc jak 2 tak vrčí. Ale myslím že to je ze strach. Vždycky mu dáme chvíli o samotě a sám si pak přijde pro pohlazení. Je dost tichý. Štěká jenom když jde někdo kolem našich dveří a to není moc často. S ostatními psy je kamarád. Potkali jsme spoustu psů a nikdy nevyjel. Hodně psů spíš vyjíždí po něm. Asi jim nevoní. Pořád si zvykáme, ale je to čím dál lepší. Je vážně moc hodný. Děkujeme za něho ”
