Dobrý den,
posílám slíbené fotky a informace k Henrymu. Omlouvám se, že až teď, nemohla jsem najít propojovací kabel.
Henry je asi 1,5 roku starý kříženec ridgebacka menšího vzrůstu (asi 20 kg) rezaté barvy, pěkné vyvážené postavy, dobře osvalený. Je to temperamentní, hravý pes s velkou potřebou pohybu. Miluje lidi. Při vítání má tendence skákat, pusinkovat, lítat a mrskat ocasem, až to skoro bolí. Je taková velká voda, divoký, ale usměrnitelný, dá se snadno zklidnit např. pošrábáním na krku, což miluje. Je submisivní, kdykoli je možné mu cokoli vyndat z tlamy, misku s jídlem mu vezme i tříleté dítě. Při zlobení na něj stačí pořádně houknout a krčí se k zemi, fyzické tresty nejsou vůbec potřeba.
V adopci bydlel v domku s menší zahrádkou, spával uvnitř. Trpí separační úzkostí. Velmi brzy se stal závislým na paničce, nesnáší být někde sám, napŕ. na zahradě, stále chce být se svými lidmi. Když je doma sám, štěká, nic nejí, ze stresu doma močí a kálí. Doma nic neničí, hraje si jen se svými hračkami. Má rád přetahování, balonek na provaze a tenisáky, které aportuje. Má silný lovecký pud, proto venku nebyl pouštěn na volno, chodil na stopovačce.
Je velmi učenlivý. Za 2 měsíce v adopci se naučil povely: k noze (chůze na vodítku u nohy, ke konci zvládal i chůzi na volno, kdy si za sebou táhl stopovačku, když se předbíhá, stačí jen krátce syknout a zařadí se zpět), sedni, lehni, zůstaň, pac, ke mně, dolů, zpět (když vběhne na stopovačce do křoví, tak se vrací stejnou cestou), jdeme, stůj, nesmíš. Přivolání má stoprocentní jen v ohraničených prostorech jako zahrada, psí výběh. Venku, zvláště na loukách a v lese, je přivolání téměř nemožné.
Je čipovaný, není kastrovaný, k fenám se chová bez problémů, na psy vyjížděl, ale spíš to vypadá, že neví, jak se k nim má chovat. Při jízdě v autě trochu kňučí, ale zvládl i delší cestu, nezvrací. Byl krmen superpremiovým krmivem Calibra 2x denně. Ze začátku měl tendence krást jídlo ze stolu.
Je úzkostný. Má problém s dodržováním hygieny doma, nevydrží déle než 2 – 3 hodiny, pak začne nervózně pobíhat a pomočí se. U veterináře zjištěn silný zánět močových cest,, léčen antibiotiky, takže problém s močením se nejspíše do budoucna zlepší. Při chůzi na chodníku se leká velkých aut. U veterináře na sebe nenechá sáhnout, je obtížné mu čistit uši, ze začátku při chycení za obojek chňapal po ruce, ale ne agresivně, spíše ze strachu. Nezvládá malé děti a jejich obtěžování, což bylo důvodem vrácení do útulku. Je z nich nervózní, cení zuby, ale nevrčí, chňape po nich, když mu dělají, co se mu nelíbí, nenechají ho spát atp. Ke starším dětem je v pohodě, dcera 10 let s ním chodila i sama na kratší procházky.
Situace doma se zhoršila poté, co si prostřední syn zlomil nohu už podruhé za čtvrt roku, což u něho vedlo k přemíře energie, kterou si vybíjel nevhodným způsobem na psovi a nebylo v mých silách uhlídat ho celé dny, kdy byl doma. Proto jsme se rozhodli k tomuto kroku. Velmi nás to mrzí, protože se nám Henry vryl do srdce, je to pěkný milý pes, všichni jsme plakali, když odjížděl, je tu bez něj smutno, prázdno a jaksi moc klidno. Přeji, ať se brzo pro něj podaří najít vhodný zájemce.
S pozdravem
PS: jen mám strach, že bude hubnout ze stresu. Doma jsem častokrát stála s ním u misky se žrádlem, aby se v klidu najedl. Přibral u nás 4 kg, ale stejně pořád je hubený.
