Ahoj, já jsem Monty, pracovním jménem zm.dík. Jsem velké, silné a neohrožené asi půl roční kotě. Teta E.T. říká, že jsem víc tele než kotě. Víte, já jsem se ztratil a hledal jsem místo, kde mi dají najíst a kde můžu spát. No našel jsem dvůr, kde bylo otevřeno dovnitř. Asi se tam už na mne čekalo. Vešel jsem a tam byla smečka velkých psů. Nakráčel jsem si to přímo mezi ně a oni byli nadšení. Teta E.T. na ně volala ze záchodu, že co tam zas dělají. No co asi tak mohli dělat?!? Vítali moje veličenstvo. Pak se konečně uráčila přijít. Její pohled bych vám přál vidět. Vyvalila oči a řekla jen „aha“. Už o mne věděla, protože den předtím jsem se rozhodl bydlet u sousedů, kteří pak hledali komu patřím a tak se ptali i jí. Dala mi najíst a pak mne fotila, byl jsem hrozně důležitý. Vyvěsila mou fotku na ty internety a nahlásila to všude možně, jako kdybych byl nějaký trestanec, ale do pátrání mne jaksi předchozí majitelé nedali a tak jsem zůstal tady. Teta paní vedoucí mi přivezla granulky, prý kotěcí Brit. No jenže já už jsem ochutnal granulky a konzervičky od Vlakovky, kočky tety E.T., kterou prý už znáte. A na granulky od tety paní vedoucí jsem jim pěkně kašlal a kašlu doteď. Prý toho sežeru jak malá armáda.
No další den po tom, co jsem se nastěhoval mne teta E.T.. zbalila a jela se mnou na veterinu. Měl jsem blechy, svrab v uších a hodně špatnou náladu. Na veterině jsem dostal mokro za krk, prohlédli mne od hlavy až po poslední patu a jelo se zas zpátky. Chvíli jsem přemýšlel, že toto teda nedám a jdu dál, ale pak jsem dostal konzervičku… O útěku jsem přemýšlel při každém čištění uší, ale vždycky jsem dostal tu konzervičku…
Nejhorší můj zážitek je opět z veteriny. Teď jsem řval pro jistotu už po cestě, protože jsem čekal mokro za krkem, ale bylo to mnohem horší. Očkování, vražda smrt, zabití úplně. Řval jsem jako tygr, kousel a škrabal kolem sebe, ale nepomohlo to a to jsem stále nevěděl, že to nejhorší mne ještě čeká. Teta E.T. mne chytila tak, že jsem se nemohl pohnout a paní doktorka mne píchla čip. No to jsem řval tak, že to muselo slyšet půl Olomouce. Teta E.T. říká, že jsem na veterině stejná hysterka jak ona u doktora.
Naopak můj nejlepší zážitek je vařený kuřecí krk. Teta E.T. je koupila ježečkovi, co bydlí v kotelně a dostali jsme i my. Já jsem jej drapl a strašidelně jsem vrčel, aby mi jej náhodou někdo nechtěl sežrat. No to bylo žrádlo.
Je to tu super, jen Vlakovka se se mnou nebaví, teta jí říká „Vaše nasranosti“ a vysvětluje mi, že musím jít dál, aby mohli pomoci dalším. No a tak hledám nový domov. Budu kamarád se psy i ostatními kočkami, se kterými si však chci hrát a to některé, třeba Vlakovka, úplně nedávají. Se psy prý budu takový kamarád, že jsem schopný vlézt i k tomu, který mne sežere, takže pokud budu moct chodit i ven, tak bacha na psy u sousedů. Jsem zvyklý spávat v posteli, na škrabadle nebo nejvyšším místě, které v domě najdu. Chodím i na dvůr a zahradu, ale vždycky jen na chvíli, aby mi náhodou neuteklo nějaké rozdávání konzerviček. Miluju škrabání na bradě, hrkací myšky, kočičí tunel a hlavně jídlo. Takže kdo chce mé veličenstvo domů?
