V listopadu 2021 mi za duhový most odešel můj dlouholetý čtyřnohý přítel.
Myslela jsem si, že již jiného pejska k sobě nepřipustím a přemýšlela jsem pouze o sponzorství. V útulku mi ukázali tebe, obyčejného černého voříška se jménem Fogy, který má již svůj věk i zdravotní neduhy. A tak to vše začalo. Naše procházky.
Zvolila jsem tuto variantu ze sobeckosti, bála jsem se vzít si domů staršího pejska, kterého bych mohla v brzké době pochovávat. A teď tě prosím, toto mi odpusť.
Na jaře se objevilo sluníčko, příroda se probouzela do teplejších dní a my jsme spolu začali jezdit do parku. Chtěla jsem, aby jsi viděl i něco hezčího než jen opakovaně procházené cestičky kolem útulku. Po každé procházce jsme si rozdělali deku pod stromem a jen tak vegetovali. Byl jsi šťastný, když jsi ležel v trávě, intenzivně sledoval okolí a povídal si s ostatními pejsky. Bylo ti to vidět na očích.
Postupně jsem zvažovala, že bych si tě občas brávala i domů. K tomu však již nedošlo.
Ten obávaný den opravdu nastal – dne 22.10.2022 přišel telefonát z útulku.
Jde to jen velmi těžce přijmout. Vždyť jsi býval tak čiperný.
Fogy, nebyl jsi jen nějaký pejsek z útulku, mě jsi do života přinesl řadu pěkných, milých chvilek, i když jen na krátké období. Ve svém srdíčku si tě uchovám napořád a budu vzpomínat.
