Jak psát, když jsem to nikdy neuměla a v tuto chvíli na to nemám ani náladu? Jak popsat jaký jsi byl? Byl jsi v útulku tak strašně dlouho a najednou Tě mám vystihnout pár slovy, ale přes slzy to sakra nejde.
Dne 27.9.2018 jsi odešel za duhový most, odešel jsi smířený…chybíš už teď. Vlastně Tě tu již delší dobu postrádala spousta lidí, všichni ti co do útulku chodí častěji, neboť poslední dobou Tě trápilo zdraví a tak jsi z kotce, který jsi obýval dlouhých 8 roků byl přestěhován na ošetřovnu, kde jsi byl ve větším klidu a teple. Policie, lidi co zde již byli, každý se u kotce zastavil a ptali se kde je Bones? Asi jim všem chyběla Tvá uvítací hra na nejvíc zlého, zabijáka všeho živého:) lítal jsi z rohu do rohu kotce a šíleně vztekle štěkal.
Je pravda, že i nás jsi zmátl, a to když Tě přivezli uspaného s tím, že jsi byl nalezen v obci a jsi tam postrachem. Trvalo skoro rok, než jsi začal znovu věřit a i tato Tvá víra byla velmi křehká, jako prvního jsi si oblíbil přítele od kolegyně, který do útulku pravidelně docházel, přes něj jsi potom začal důvěřovt i mně, jenže odjel na dovolenou a 14 dní se v útulku neukázal už jsi mu to nikdy zcela neodpustil, ostatní kolegyně jsi stále odmítal a jedinné co jsi jim dovolil bylo uklidit kotec i to byl velký úspěch. I když jsme všichni již byli v útulku delší dobu a měli pocit, že snad nás již nemůže nic překvapit, že již dokážeme odhadnout povahy psů, Ty jsi nás přesvědčil o opaku. Prostě pan Pes, tak trošku zkřížený s nějakou kočkovitou šelmou. Jak jinak si vysvětlit, že jsi se nikdy nenechal koupit pamlsky, vlídným chováním ani pokusy o nějaký výcvik. Komunikoval jsi jen, když jsi chtěl Ty sám, o tom, kdo bude Tvým přítelem jsi taky rozhodoval Ty.
Velkým překvapením i pro mne bylo to, že jsi přijal i mou rodinu, dokonce Tě venčívala dcera s dětmi a k jejímu zděšení se Ti tehdy podařilo, že jsi si shodil náhubek. Neublížil jsi , byl jsi v pohodě a choval jsi se k nim jako by jsi je znal odedávna. Nevyvolával jsi ani žádné rvačky s ostatními psy, když už jsi nějaké potkal dělal jsi, že je nevidíš. Štěňata stejně jako lidská štěňata jsi miloval.
Jak šel čas byl jsi čím dál přátelštější i k mnoha lidem co přišli na útulek (většinou ženy), když jsem poprvé viděla, jak si nějaká návštěvnice přidřepla u Tvého kotce a přes mříže Tě hladí, krve by se ve mně nedořezal a světe div se Ty jsi si tu přízeň užíval. Ale přes to všechno to stále bylo o tvé náladě, znovu jsi nám to ukázal, není to tak dávno, když začali Tvé zdravotní problémy. Taková banalita jako zraněný ocas, který bylo potřeba ošetřovat, vypadalo to, že už všechny ošetřovatele můžeš, omyl žádnému z nich jsi neodpustil, že se pokoušeli Ti tvůj ocas ošetřit, podruhé se jim to nepovedlo 🙂A tak jsem se snažila každý den dojet a podržet Tě na ošetřování. Ocas se časem zhojil, staří zaměstnaci odešli a nastoupili noví. Byl jsi tak trošku zkouškou i pro ně, zda tu práci zvládnou nebo ne 🙂
Bývali i chvíle, kdy už jsem se rozhodovala, že Tě vezmu domů za svého, naštěstí i pro Tebe mi to kolegové rozmluvili. Je pravdou, že doma jsem jen velmi málo času a tak by jsi tam byl sám. V útulku jsi se naučil radovat z každého dne, byl jsi na místě, kde se to stále hemží lidmi a tak jsi se měl čím bavit. Tím, že jsi věřil více lidem jsi si užíval nejen výběhu, ale i procházek s některými aktivisty. Zkrátka byl jsi tam doma.
Měl jsi své obdivovatele, kteří na Tvůj pobyt přispívali dá se říct, že od začátku, kdy jsi do útulku přišel.
Poslední dobou už Ti ubývaly síly, chřadls před očima. Léčba nezabírala. Dnes už si se vůbec nemohl postavit na nohy a oba jsme věděli, že přišel čas nechat Tě důstojně odejít. I přes svůj stav si stále zůstal ten pan Pes, a než si mi naposled vydechl v náručí, neodpustil sis aspoň malé zavrčení na doktora.
Příteli, děkuji za všechno… Hanka
