Argo – v útulku Halk

    Zdravím všechny tety z útulku v Neředíně !
    Už to je rok, co si mně vzala panička od vás z útulku. Zpočátku to měla se mnou těžké, nic jsem neuměl. Na vodítku jsem moc tahal, takže na sněhu a náledí se panička párkrát vymajzla. To byla sranda!
V zimě jsme chodili do kurzu poslušnosti, cvičili jsme doma a na procházkách. Panička říkala, že jsem šikovnej a dávala mi mlsky.
     Z jara už jsme jezdili na chatu. Jízda autem byla pro mne také novina. Potom nastaly zlaté časy! Panička dělala na zahradě a já jí „pomáhal“ ( např. jsem vyhrabal tolik hlubokých krásných děr, mohla do nich rovnou sázet stromy, nevím, proč se to paničce moc nelíbilo). A chodili jsme na dlouhé procházky do lesa, na luka nebo do polí a pokračovali ve výcviku. Dnes už umím : sedni, lehni,zůstaň ( chvíli), k noze, chůzi u nohy ( na vodítku), ke mně, okolo, tady jdeme, dej pac, plácneme si a nejvíc se mi líbí “ volno“. Ale zadarmo ani kuře nehrabe, takže některé povely udělám jen za pamlsek a “ ke mně“ – to musí být super pamlsek a i tak to nemá panička jisté. Ale na chatu jsem trefil!!!
      Teď už jsme znovu v paneláku, byl nejvyšší čas prý bych tam úplně zvlčil. A tak chodíme 3x denně na prochajdu a jsou zde zase jiné vůně a víc pesanů.
       Milé tety, mějte se dobře, s paničkou vám přejeme pěkné vánoce , všechno nejlepší v novém roce a ať máte co nejméně týraných pejsků, stačí jen ti nalezenci  jako jsem byl já. Zdraví vás Argo ( Halk).
P.S. Jestli se to paničce podaří, pošle vám pár fotek.