Kontakt
Adresa: Areál letiště, Neředín 726, Olomouc
Tel.: 583 210 759
Pohotovost 776 462 998
Otevřeno: 14.00-16.00h
Email: olomouc.utulek-loz@seznam.cz

Čtrnáct psů z olomoucké „množírny“

Včerejšího dne 5.10.2017 nám bylo voláno s žádostí o pomoc z nejmenovaného exekutorského úřadu, že má na starost jedno vyklizení zahrádky v Olomouci, kde se nachází velké množství psů, kteří s majitelem jinak zůstanou na ulici. Po bližším popisu nám bylo jasné, o jakou zahrádku a jakého člověka se jedná. Vyrazili jsme na místo. Zde se nacházela smečka více než 20 psů. Muž z exekutorského úřadu nám sdělil, že potřebují všechny psy někam dočasně ubytovat, než si je jejich majitel bude moci vyzvednout a postarat se o ně. Pobyt psů v útulku měl platit právě majitel.  Bylo žádáno i o finanční podporu psů ze strany Magistrátu města Olomouce, který o tomto problému věděl již dávno, ale tato žádost byla okamžitě zamítnuta s tím, že je to věc majitele. Vzhledem k tomu, že jsme věděli, o jakého člověka se jedná, že psi můžou v útulku strávit klidně i celý život a z majitele nikdo nedostane ani korunu, rozhodli jsme se o pro nás finančně hodně riskantní, ale pro psy jedinou možnost. PŘESVĚDČILI JSME MAJITELE, ABY SE PSŮ VZDAL. Z kapacitních i finančních důvodů jsme do našeho útulku odvezli „pouze“ 14 psů (další psi byli přebráni jiným sdružením), nicméně tito psi nemusí čekat možná celý život na to, zda se jejich majitel vzpamatuje, ale mohou jít v nejbližší možné době do nových domovů. Je potřeba však minimálně jejich odblešení, odčervení, očkování a u některých léčba a kastrace. Dále je potřeba se věnovat jejich socializaci, učení na vodítku, také je krmit kvalitnějším krmením…

Jedná se o psy z „kauzy olomouckého množitele“, nebo spíše sběratele psů, kterou už několik let řešilo sdružení Pomocné ruce Olomouc. První podání na tohoto člověka bylo na Krajskou veterinární správu  zasláno již v roce 2013. Následovala další podání jak na KVS, tak Magistrát města Olomouce, ale bez jakéhokoli efektu. Nakonec se sdružení Pomocné ruce Olomouc rozhodlo tuto věc řešit na vlastní pěst přímo s majitelem psů a to hlavně proto, že mu hrozilo ze strany MM Olomouce vystěhování se zahrádky a on by neměl se psy kam jít a tak byl přístupný k jednáním a dohodám. Během roku 2015 se podařilo dostat z otřesných podmínek více jak 30 psů. Pak tento sběratel psů přestal se zástupci sdružení komunikovat, neboť viděl, že město mu jen hrozí a nic se stále neděje. Tehdy mu zůstalo „pouze“ 7 psů, z toho bohužel dvě nevykastrované feny. Všichni doufali, že zbytek tentokrát opravdu dořeší příslušné úřady. No, evidentně nedořešily.

Pokud máte zájem přispět na „nový start“ této smečky psů do nového života, můžete tak učinit na náš účet 670100- 2201140076/6210.

 

Níže si můžete přečíst část příběhu, který sepsala osoba, která se jednání s majitelem psů účastnila…

„O panu T. jsem se dozvěděla v podstatě čistě náhodou někdy v lednu 2015. Mé první informace byly takové, že je to nějaký chlap, který v Olomouci množí psy a chová je ve strašných podmínkách. Jeho kauza už se řešila několik let a to přes Magistrát města Olomouce, Krajskou veterinární zprávu, hygienu a bůh ví co ještě. Podněty podávali různí lidé nesčetněkrát, ovšem bez valných výsledků. Několikrát mu někdo rozbil plot a psy vypustil, prokazatelně minimálně jednou se štěňata od něj dostali do útulku LOZ v Olomouci. V té době, kdy jsem se o tomto dozvěděla, byla zrovna rozjetá jedna taková akce na „odebrání psů“, protože pan T. měl o zahrádku pronajmutou od města přijít.  Z tohoto důvodu jsem se o toto nějak nezajímala, abych se nerýpala v něčem, čehož řešení mi nepřísluší.

Dne 17.3.2015 jsem dostala email od předsedkyně sdružení, ve kterém popisovala právě stav pejsků pana T. a také poslala fotografie z místa. Psala, že na místě se nachází minimálně 8 psů a to šest v jedné boudě a dva v druhé boudě.

 

Toto mne a L.V. popudilo, aby jsme se na místo zajely podívat. Na místě se nacházela zanedbaná zahrádka s malým dvorem na které stály tři boudy. U první z nich byl malý zastřešený přístavek, ve kterém se pohybovalo minimálně šest psů. Druhá bouda byla úplně uzavřená a za okny bylo také vidět psy. Následně jsme zjistily, že v obou boudách jsou štěňata. V první boudě jich bylo celkem 7, počet v druhé boudě nešel zjistit, protože byla úplně uzavřená a psi nemohli vůbec ven.

 

Po tom, co jsme viděly jsme se rozhodly, že se přece jen pokusíme aspoň štěňatům nějak pomoci. Zjistily jsme si co nejvíc informací o panu T., a to od lidí, kteří již jeho psy nějakým způsobem řešili a také od lidí z okolních zahrádek. Dle zjištěných informací to měl být agresivní, výbušný člověk, alkoholik a bývalý feťák, se kterým se jen těžko někdo domluví. Ovšem také jsme zjistily, že s ním vlastně ještě nikdo osobně nemluvil. Poté jsme T. na jeho zahrádce navštívily a nabídly mu pomoc s hledáním nových domovů pro štěňata. Dovezly mu nějaké i krmení a deky pro psy, protože tito spali v boudách na holém betonu, pouze štěňata měli bedýnku s kusem hadru. T. nám tvrdil, že zde má pouze dvě štěňata a ty už má zadané. Nechtěly jsme jej napoprvé do něčeho tlačit a tak jsme mu na sebe jen nechaly telefonický kontakt s tím, že kdyby si to rozmyslel, tak se má ozvat. Čekaly jsme však, že po našem odchodu lísteček s telefonem hned vyhodí. Od této doby jsme zde byly ještě několikrát, ovšem s jednáním s T. jsme se nikam neposunuly.

Dne 10.4.2015 odpoledne mi volalo cizí číslo. Po zvednutí hovoru přišel velký šok, volal pan T., brečel mi do telefonu a povídal něco o tom, že mám přijet, že mi štěňata dá. Okamžitě jsme se vydaly na místo. T. brečel a tvrdil nám, že ve města u popelnic našel 7 štěňat, které by nám chtěl dát, ať se o ně postaráme, protože on na ně nemá čas. Navíc nám řekl, že pokud chceme, prodá nám i jeho dvě štěňata, o kterých nám dříve říkal. Já bych je nejraději všechny sebrala a jela, než si to rozmyslí. Naštěstí se mnou byla L., která T. řekla o tom, že víme, že těch sedm štěňat je také od jeho feny a ať nám dá nebo aspoň půjčí i jejich matku, protože štěňata byla tak čtyřtýdenní a potřebovala ještě pít mateřské mléko. On nám stále tvrdil, že štěňata našel, pak tvrdil, že jejich matka je strašně kousavá a agresivní, ale hučely jsme do něj tak dlouho, až svolil. Informovaly jsme jej, že fenku mu vrátíme vykastrovanou. Také jsme mu slíbily, že ho budeme informovat, jak se štěňata v nových domovech mají. Tak jsme přivezly celkem sedm asi  čtyřtýdenních štěňat  s matkou Sarah a dvě asi šestitýdenní štěňata. Doufaly jsme, že nás s nimi paní doktorka nevyhodí, naštěstí nevyhodila, právě naopak se štěňátek hned ujala a zběžně prohlédla. Větší štěňata se zdála být v naprostém pořádku.

 

Tři z menších štěňat byly v horším zdravotním stavu. Jedno (Pan Sůvička)mělo zalepené obě oči a nad jedním okem mělo zaschlou ránu jakoby po kousnutí, druhé štěně (Bessi) mělo zalepené jedno oko a třetí štěně (Pajda)kulhalo na zadní nohu. Po pár dnech čištění očí a léčbě antibiotiky se dvě štěňátka dala do kopy. U Pajdy bylo zjištěno, že má na nožičce zlomenou holenní kost, ale tato by mu měla v pohodě srůst, protože je ještě maličký.  Z agresivní a kousavé fenečky Sarah se vyklubal největší mazel na světě. Dokonce se nechala i stříhat a vytrhávat zadredovanou srst. První ze štěňátek Monty šel do adopce už 17.4. a jeho sestra Gedžitka 20.4.2015.

Dne 16.4.2015 jsem vezla T. na zahrádku první fotky štěňátek a Sáry. T. měl zrovna puštěné všechny psy. Zjistila jsem, že zde nemá jen samé bílé kuličky, jak jsme si myslely. Měl zde i zhruba nad kolena vysokého krátkosrstého křížence bíločerné barvy, podobnou, ale malou fenečku hnědé barvy a dvě černobílá cca dvouměsíční štěňata. Spočítat kolik psů vlastně má se mi nepodařilo. Po návratu na veterinu a sdělení této informace paní doktorce tato sama navrhla, abychom se pokusily T. přesvědčit i na vydání těchto dvou štěňat. Jenže když jsem tam 21.4.2015 jela znovu, tak už tam tyto štěňata neměl, prý si je vzali kolegové z práce, snad je to pravda a jsou v dobrých domovech. To asi jen těžko zjistíme. Každopádně jsem mu znovu nabízela, že mu fenky necháme vykastrovat a také, že by jsme mohli najít nové domovy ostatním psům. Evidentně většina z nich budou mazlové jako Sára. Šéf smečky je hafan jménem Oko. Malá hnědá se jmenuje Bára a větší černobílý Artur. T. naše návštěvy evidentně nebyly příjemné, ale pořád jsme doufaly, že se s ním domluvíme. Toho dne, jak jsem mu tam vezla fotky, mi T. říkal, že mu tam přes víkend někdo boudy rozbil. Vykopali mu vchod do přední boudy, pletivo, rozbili střechu a v zadní boudě rozbili okna. Psy musel mít všechny zavřené v zadní boudě, protože přední byla úplně zničená. Někdo chtěl psům pomoci a udělal pravý opak.

Dne 24.4.2015 jsem jela opět za T. a vezla jsem mu nějaké granule a piškoty pro hafany. Také jsem byla rozhodnutá přesvědčit jej, aby nám nechal Sáru a to i kdybych ji měla vyplatit. Když jsem k zahrádce dojela, T. zde ještě nebyl, ale po chvíli přijel. Hned jsem mu řekla, že mám pro něj granule. Odemčel dveře zahrádky a řekl, ať jdu dál. Měla jsem z toho radost, konečně mi začal věřit tak, že mne pustil dovnitř. Otevřela jsem sáček piškotů, dřepla si a čekala, až vypustí tu smečku zuřivých psů. Když vyběhli ven a já jsem zašustila sáčkem s piškoty, najednou se mnou byli největší kamarádi. Hlavně pan vůdce smečky Oko a malá hnědá fenka Barunka. Tihle dva za mnou chodili se mazlit i po tom, co už jsem piškoty neměla. Další mazlivý pes se jmenuje Míša, akorát ten samou láskou skáče do náruče a chňapá po obličeji. Ostatní jsou hodní, ale bázliví. Je jich celkem osm, většina z nich jsou naštěstí psi. Feny jsou dvě nebo tři. Vyprávěla jsem T. o tom, jak se má Sára a štěňata. Měl nějakou hodně dobrou náladu a chtěl si povídat. Využila jsem toho a zeptala jsem se, zda, by jsme si nemohli Sáru nechat, že mu za ni klidně i zaplatím. Čekala jsem, že bude proti, ale on mi na to řekl, že když se má u nás dobře, tak, že si ji máme nechat, a mám ji on něj pozdravovat. Načmárali jsme na papír darovací smlouvu a já měla druhé Vánoce. Sára nemusí zpátky, paráda, teď jí jen najít pořádný domov. Také jsem se ho ptala, zda by mi nedal tři hafany, kteří vypadají, že jsou nejmladší. Nato mi řekl, že je chtěl ještě prodat, ale že se pak nějak domluvíme. No a poslední mé zjištění z toho dne bylo, že v pravém dřevníku jsou zavřené asi čtyři slepice a jedna kačena. Chudáci. Jinak štěňátka u nás spokojeně rostou, Jura jim udělal v garáži ohrádku, takže je celá naše psí smečka pohromadě. Příští týden začnou maloši chodit do adopce.

Dne 30.4.2015 odpoledne mi volal T.. Říkal mi, že jsem mu říkala, že bych měla kupce pro fenku Báru a že kolik by byl ochotný za ni dát. Věděla jsem, že jsem mu říkala jen to, že je krásná, a že by jsme jí určitě brzo našli nový domov, ale nijak jsem mu to nevymlouvala. Zeptala jsem se jen, kolik by si za ni představoval, na což mi nebyl schopný odpovědět, jen říkal, že je krásná, že má půl roku a že je hodná a určitě se rychle naučí na vodítku. Vzhledem k tomu, že jsem moc nevěděla, co mu mám tak na rychlo říct, tak jsem mu jen řekla, že ji budu potřebovat nejdříve vyfotit a domluvila se s ním, že přijedu buď 1. nebo 2.5.2015. Vůbec nevím, co mám dělat, snad se zase něco vymyslí.

Dne 2.5.2015 jsme jely za T. zase. Jela jsem vyfotit Barču s tím, že jí zkusím najít nový domov. Také jsem ho chtěla přesvědčit, aby mi dal tu jeho kačenu, co ji měl zavřenou se slepicemi. Vzaly jsme i Sáru,aby se podívala za kamarády a T. viděl, jak hezky vypadá ostříhaná. Když jsme dojely, vytáhly Sáru z auta, začala se tahat pryč, zpět na zahrádku evidentně nechtěla. Přesvědčily jsme ji, aby šla aspoň k plotu, aby si ji T. mohl pohladit. Pak jsme ji nechaly v autě a T. nás pustil na zahrádku. Já jsem něco málo pofotila. L. zjistila, že psů je zde devět a ne osm, opět se ukázalo, že počítání není moje silná stránka 😀 Asi to bylo tím, že je zde jedna mladá fenečka, která se hodně bojí a stále se schovává. Míša, to je ten, co mi minule samou radostí chňapal po obličeji, byl dnes bez nálady. Evidentně se s někým popral a měl potrhané uši a pokousanou zadní nohu. Stále se někam schovával, aby měl od ostatních psů klid. Pak jsme vlezly do boudy, kde teď psi bývali. Obě jsme se zděsily. Byl zde totální bordel, psi neměli vůbec kde ležet, jako fakt děs.

Nabízely jsme T., že mu tam pomůžeme uklidit a dovezeme psům nějaké matrace, aby měli kde spát. On však nechtěl, že věci nemá kam dát a všechno strašně potřebuje. Ještě jsme přesvědčily T., aby mi dal tu kačenu, naložily ji a jely pryč. Musíme něco vymyslet, ti psi jsou fakt chudáci :-/

Další návštěvu T. jsme uskutečnily 4.5.2015. Vzaly jsme sebou L.Z., ze Zastavme Utrpení, coby zájemkyni o Barču. Všechno klaplo a tak možná Barča už v pátek ze zahrádky odejde. Předběžně jsme se s T. domluvily, že u něj uděláme v pátek brigádu a vyklidíme aspoň část boudy, aby měli psi kde být.

Dne 5.5.2015 večer mi volal T., že má nějaké problémy na ubytovně, kde bydlí, že mu rozbili dveře a on se nemůže dostat ven. Říkal, že za ním přijede i kamarád hasič Zdeněk, ten co zná primátora. Já jsem se na místo vydala taky. Když jsem dojela, jako prvního jsem potkala pana D., kterého znám jako tak trochu blázna. Ten mi řekl, že s T. zde mají velké problémy, protože má v bytě několik psů, které nevenčí. Tito věcně štěkají a hlavně ten smrad, který z bytu jde, je nesnesitelný. To potvrdili i další obyvatelé ubytovny, kteří mezitím došli. Nejraději by na něj zavolali hygienu nebo KVS, bojí se však, že jim pak zavřou celou ubytovnu. Obešla jsem dům a šla k T. oknům. Mezitím došel jeho pan spasitel – hasič Zdeněk. Byl to mladý kluk, už na první pohled trochu jednodušší, takový střízlík s vylámanými zuby. Rychle jsem ho vyzpovídala, jen abych zjistila, co je vlastně zač. Zjistila jsem, že je T. kolega a dobrovolný hasič. Určitě nebyl někým, kdo by znal primátora. Přesvědčila jsem T., aby otevřel okno a chvíli se s ním přes něj bavila. Pak jsem mu řekla, že jdu dovnitř, podívat se na ty rozbité dveře a než se stačil vzpamatovat, vlezla jsem oknem dovnitř. No, následoval velký šok. Čekala jsem, po vyprávění D. hodně, ale tohle fakt ne. Okamžitě mě praštil nesnesitelný zápach moči, spíš už skoro čistého čpavku. Pálil mne nos a oči. Vevnitř byla tma jak v kopce. Couvla jsem zpět k oknu a otevřela jej, co nejvíc to šlo. Když jsem se vzpamatovala, vykročila jsem směrem ke dveřím, že je zkusím otevřít. Spasitele Zdeňka jsem poslala ke dveřím z venku. T. mne předběhl a začal otáčet klíčem v zámku. Já jsem na dveře zatlačila a ony se najednou otevřely. Z venkovní strany je tahal D.. Tomu jsem řekla, ať dveře pustí a uklidní se. T. se divil, že jej znám, tak jsem mu řekla, že už jsem jej párkrát vezla na záchytku. Pak jsem prohodila k T., že tam má hrozný smrad. Začal se rozčilovat, že jsem proti němu a že mám jít pryč. Uklidnila jsem jej tím, že jsem mu řekla, že jsem přece přijela za ním, abych mu pomohla. Mezitím spasitel Zdeněk, který za námi přišel dovnitř, rozdýchával ten smrad. Evidentně tu byl taky poprvé a dost nechápal. Podlaha byla tvořena dlažbou oranžové barvy a byla pokryta močí. Ležela zde lopatka plná psích hovínek a brutvan s granulemi. V rohu se krčil psík, bílé barvy s černými fleky, velikosti cca jezevčíka. Byly zde dveře do druhé místnosti,ze které se ozýval štěkot psů,mezi nimi i štěněte. Ptala jsem se T. kolik psů tam má, tvrdil mi, že dva a že štěně tam určitě není. Najednou se psi vedle začali rvát. Začal po nich křičet ženský hlas, pravděpodobně T. matky, ale psi se prali dál. Řekla jsem T., ať je jde uklidnit, než se sežerou. Doufala jsem, že otevře dveře a já aspoň trochu uvidím, kolik psů tam je. On však vzal smeták a začal s ním do dveří klepat. Nato psi ztichli. T. mi řekl, že mám smůlu, že nás slyšel, jak jsme se bavily u jeho zahrady. Vůbec jsem nepochopila, co tím myslel. Ptala jsem se ho, ale neodpověděl. Spasitel Zdeněk slíbil, že T. dveře opraví a já jsem, stále ještě v šoku, odjela.

Jak jsme se s T. domluvili, tak se u něj dne 8.5.2015 konala brigáda. Vyházeli jsme se zadní boudy skoro všechno, kromě regálu se zavařeninami a kamen. Oškrabali a umyli podlahu. Psům jsme udělali super ležení z madraček. Nevěděli jsme co dát pod ně, aby si je hned neobčůrali, L.V. vymyslela, že pod ně dáme plastové kbelíky, kterých tu měl T. milión.

Také ořezala T. jeho oblíbenou meruňku, z čehož byl dost na prášky 😀 Barča odjela do Zastavme utrpení JBěhem uklízení jsme si všimly, že všichni psi obskakují mladou vybátou fenku. Rozhodly jsme se, že ji tam nenecháme. Po přesvědčení T. jsem zajela pro klec a vzaly jsme jí do depozita, kde jsme jí ubytovaly k Sáře a štěňatům. Už tu jsou jen dvě, zbytek je v adopci. Fenka, zatím pracovním jménem Maličká si vyskočila na okno a tam skrčená seděla. L. si namazala ruce olejem na zklidnění a hladila si ji, až z toho Maličká začala usínat. Pak ji L. vzala do náruče a dala ji do boudy. Pak jsme seděly obě za ohrádkou a čekaly, co bude. Naštěstí byl klid a hafáci usnuli. Jo a štěňata už běhají po dvoře s Benjim a Joeym, šikovní strejdové to jsou J

Druhý den, 9.5.2015 jsem byla celý den v práci. Po práci jsme byly s L. a hafanama na dvoře. Už byla tma, když jsme se rozhodly, že zkusíme Maličkou navléct do postrojku a vzít na zahradu. Chvíli zmateně pobíhala po dvoře, měla jsem ji na flexi vodítku. Pak jsme si ji a Sáru vzaly do náruče a hladily jsme je. Snad se brzo přestane tak bát.

Dne 10.5.2015 jsme si odpoledne udělali další brigádu u T. na zahradě. Tentokrát byl velký úklid na dvoře. Odvezli dva plné vozíky hnusného dřeva a jeden plný vozík plastů. Rozbili jsme zbytek ohrádky před přední boudou. No celkem to tam prokouklo.  Po návratu jsme zase popouštěly všechny hafany. Maličkou jsem nechala už běhat bez vodítka, protože štěňata pořád měla tendenci ji „venčit“, tzn. tahat za vodítko.

Dne 11.5.2015 se kastrovala Maličká, která dostala jméno Majda. Po kastraci, když se probírala z narkózy jsem s ní seděla v kleci a ještě jsem ji ostříhala, podotýkám, že dost hrozně. Už se tak strašně nebojí, po zahradě běhá jak urvaný vagón, pomalu se nezastaví. Občas si i přijde pro pohlazení. Když je venku se Sárou, tak se jí drží jak klíště, Sára ji má stále v patách. Teď, když je ostříhaná, vypadá, jak její malá kopie. Sára bude určitě i její máma.

Dne 13.5.2015 jsem se dozvěděla, že zahrádku T. budou asi fakt brát. Tak nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Říkala jsem si, že kdyby se T. se přesvědčil, aby mi dal klíče, tak by se špatně určitě neměli, ani tam kde jsou. Jenže to by mu zahrádka musela zůstat. Ale co ti psi co má doma? Když už je nalomený, možná i přesvědčený, že se opraví přední bouda a on je tam přesune. Když zahradu nebude mít, tak co bude s nimi? L. volala pánovi z magistrátu, že pokud by zahrádku T. sebrali, že bychom si ji vzali my, ale už je na ni prý nějaký zájemce. Pokud bude bez zahrady, nakonec to dopadne tak, že na něj někdo na ubytovnu pošle hygienu a psi skončí bůh ví kde. No, jsem fakt zvědavá, jak tohle všechno dopadne. Na jednu stranu je mi líto i T., najednou přijít o všechny psy, to by mě asi kleplo a on, i když se o ně stará, jak se stará, tak je má rád.

Dne 15.5.2015 jsem se za T. opět stavovala. Mimo to, že si se mnou potykal jsem se dozvěděla, že má do neděle, tj. 17.5.2015 vystěhovat z ubytovny všechny psy a do dalšího pátku se má vystěhovat úplně. Říkal, že bude psy stěhovat tak, že je dá do dvou přepravek, které spojí „pavoukem“ a poveze je na vozíku. Nabízela jsem mu, že mu pomůžu, ale nechtěl, že si to nějak odvozí sám. Prý chce pak na zahrádce bydlet, zatím si tam postaví stan, než sežene nějakou maringotku. Ptala jsem se, kolik těch psů v bytě má, řekl mi, že asi osm. Ach jo. Jestli mu seberou i tu zahrádku, tak co s těmi psy bude? Pak mi volal ve dvě ráno, že se nemůže na ubytovnu dostat, že na schodech sedí cigáni a nechtějí ho pustit dovnitř. Řekla jsem mu, že nejsem v Olomouci a že můžu přijet nejdřív za půl hodiny. Nato řekl, že to ještě zkusí, pak už se neozval a měl vypnutý telefon. Druhý den, 16.5. jsem se byla podívat jestli je na zahradě, nebyl, ale v přední boudě už štěkali nějací psi. Zajela jsem ještě k ubytovně a klepala mu na okno, ale nikdo neotevřel. Volala jsem mu, napřed mi to nebral a pak měl telefon zase vypnutý. Doufám, že se nějak nenasral, že jsem v noci nedojela. To bych fakt nepotřebovala. Nemůže přece čekat, že budu skákat, jak píská. Psala jsem mu, ať se mi další den ozve, že mám pro něj vytisknuté z internetu inzeráty na maringotky. Tak třeba se ozve, uvidíme.

Od 15.5. byl pro mě T. nezvěstný. Nebral mi telefon, pak ho měl vypnutý, na zahrádce jsem jej nechytla a na klepání na ubytovně na okno nečekaně taky neotevřel. Až dne 18.5.2015 se mi sám ozval. Volal mi, že druhý den ráno mu mají z práce dovést kontejner, aby si mohl odstěhovat nějaké věci a že jestli nemám nějaké kamarády, kteří by mu pomohli. Řekla jsem mu, že nemám, ale že mu aspoň s něčím můžu pomoct já. Ptala jsem se jej, kolik má teda teď na zahrádce psů, řekl mi, že hodně a že tam má i dvě štěňata. Vydedukovala jsem z toho, že jsou to ty dvě větší flekaté, co tvrdil, že dal kolegovi z práce. Nejdřív jsem ho chtěla zase přesvědčit, aby mi je dal, ale po večerní poradě s L. jsme to zavrhly s tím, že teď máme psů už hodně a štěňata jen nafotím a dáme je na stránky. Prostě je zkusíme udat, aniž by k nám šla.

Druhý den 19.5. jsem za ním naklusala. Pomohla jsem mu přenést skříňky a menší věci. Poprvé jsem viděla jeho matku. Taková stará paní, vypadala, že hodná. Chodila tam v takových těch šatech, které staré babičky nosívají. Nohy měla na několika místech odřené a tekla jí krev. Vypadala dost nešťastně a vyčerpaně. Stále se nám snažila pomáhat, tak jsem jí pořád dokola říkala, že si má sednout. Pak jsem se jí zeptala, jestli můžu otevřít okno, byl tam zase smrad jak prase. Řekla, mi, že jim tam pak vlezou cigáni. Zřejmě opravdu vůbec nevětrají. Otevřela jsem okno a řekla jí, že když tam jsem já, tak tam nikdo nepoleze. Ve vedlejší, opět zavřené místnosti štěkali psi. Zeptala jsem se, kolik jich tam ještě mají. Prý dva. Pomohla jsem, co jsem mohla a odjela. Odpoledne jsem se jela podívat na zahrádku. T. tam nebyl, tak jsem si zapálila a nakukovala dovnitř. Zjistila jsem, že psi jsou ve všech třech boudách. Nevím, kam dal ty slepice. No, aspoň nejsou všichni psi narvaní v jedné. Pak jsem uslyšela něco, co jsem vážně asi slyšet nechtěla. Kňučení, kňučení maličkých štěňat. Mě jebne, co teď? …………

Dne 23.5.2015 se mi konečně podařilo chytit T. na zahradě. Pustil nejprve psy ze zadní boudy, k těm, co jsem už znala, tam přibyl jeden černobílý s delší srstí. Já jsem byla však hlavně zvědavá na druhou boudu, tu, ve které byla nejdřív kačena a slepice. Tam přesunul evidentně všechny psy, které dovezl, protože přední bouda byla prázdná, nebo spíš zaházená věcmi. Pak konečně pustil druhé psy. Už jsem měla nachystané piškoty, takže mne nikdo z nich nesežral. Štěkali však jako blázni a báli se. Bylo jich tak zhruba 7.

Šla jsem do boudy, odkud vycházelo kňučení štěňat. V zadním rohu boudy ležela zase ta dřevěná bedna, ta co v ní byla štěňata od Sáry. V této bylo šest štěňátek, tři černobílé a tři bílé. Jedno bílé jen nehybně leželo, dýchalo, ale evidentně na tom bylo špatně. Ostatní štěňátka na mne zvědavě koukaly a ožužlávaly mi prsty.

T. říkal, že mají dvě matky, ukazoval na jednu fenečku, dlouhosrstou černobílou a druhou krátkosrstou béžovou, ta vypadala jako náš Benji. Vzhledem k tomu, že jsem měla instrukce štěňátka tam nechat, pouze je nafotit, tak jsem je nemohla rovnou vzít. Nafotila jsem je a doufala, že se mé další návštěvy dožijí. V depozitu jsme se s L. pak domluvily, že pro ně zajedeme hned další den, T. říkal, že tam bude okolo 10 hodin.

Když jsme tam na těch 10 hod. 24.5.2015 dojely, T. už tady nebyl. Volala jsem mu a on mi řekl, že před chvílí odešel. Zeptala jsem se, kdy zase přijede, že mu chci dát inzeráty na maringotky, které jsem mu našla, až nakonec řekl, že se vrátí. Hafany se mu pouštět nechtělo, řekl, že už je puštěné měl. Nakonec je však pustil. Řekly jsme mu, že si štěňata vezmeme i s jednou fenkou. Nesouhlasil. Vysvětlovaly jsme mu, že je tam s tolika psy nemůže mít zavřené, a že co s nimi chce dělat, když už jich tam má tolik. Zabručel něco v tom smyslu, že mu za chvilku odvezeme všechny psy, ale vlezl do boudy a štěňata nám podal. Už jich bylo jen pět. To jedno bílé to nezvládlo. Pak dlouho přemýšlel, které jsou vlastně matky těch štěňat. Nakonec našel jednu černou fenečku, která měla vytahané cecíky. Řekl, že je to jedna z matek, jmenuje se Vali (Valentýnka) a že druhou fenku nám nedá. Naložily jsme hafáky, sepsaly s T. darovací papíry a odjely. V depozitu jsme je ubytovaly v zadní části garáže, a Majda se Sárou se přestěhovaly ke klukům.

Štěňátka byly tři holčičky a dva kluci. Jména jsme jim vybraly za pomoci ostatních dobrovolníků: Mates, Rozárka, Lilly, Ellis a Muf.

Dne 26.6.2015 mi volal T.. Ptal se, kdy mu Vali vrátím, že ji chce opravdu zpět. Řekla jsem mu, že má zánět dělohy (což byla pravda), že se léčí celou dobu, co je u nás a že ještě není zdravá. Slíbila jsem, že se mu ozvu hned, jak bude v pořádku. Vali jsme moc vrátit nechtěly, už na ni byl i zájemce ochotný zaplatit náklady za její léčbu, ale jak T. přesvědčit…

Za T. jsme jely 6.7.2015. Hned u branky prohodil, že už myslel, že jsme ji konečně dovezly. Ukázaly jsme mu fakturu a řekly, že mi teď opravdu nemáme peníze na zaplacení, částka byla přes 5600,- Kč, ale že se našel pán, který by si Vali adoptoval a vše za ni zaplatil. Ještě jsme mu řekli, že tohle nejsou konečné výdaje, protože Vali musí na kastraci, jinak se jí problémy budou stále vracet. Následně jsme to samé vysvětlily jeho matce, která s ním na zahrádce teď bydlí. T. jí řekl, že je Vali u nás, protože si zlomila nohu a ona si myslela, že už je mrtvá. Souhlasila s tím, že si Vali vezme hodný pán, který jí zaplatí léčbu. Super, Vali je naše 😀 Pak jsme se zmínily o tom, že by bylo potřeba vykastrovat zbytek jejich fen a vysvětlovaly jim výhody kastrace. Vypadalo to, že si nakonec dají říct, jen s jednou fenečkou měla paní problém, že by od ní chtěla ještě štěňátka, kdyby o další pejsky přišli. Rozmlouvaly jsme jí to, až nakonec řekla, že si to musí ještě rozmyslet. Stejně je teď hned kastrovat nemůžeme, protože je nemáme kam dát.

Pár dní po poslední návštěvě T. na zahrádce volala L. panu Kocourkovi z Magistrátu. Ten jí řekl, že už je rozhodnuto, že se T. bude zahrádka brát. Poslali mu prý již dopis, který si však určitě nevyzvedne a tak se mu bude doručovat přes policajty. No to je celkem jedno, nicméně říkal, že po doručení bude mít na vystěhování 15 dní, což je na houby celkem. Co bude se psy, to prý Kocourka nezajímá (tak co je kočce po psovi, že…). Takže nevím, co bude jako teď.

30.1.2016

Dlouho jsem nepsala, nebyl čas a hlavně ani chuť. Od T. se nám podařilo dostat plno dalších psů. Tři kluci odjeli do Depozitu Beruška do Čech. Dva z nich jsou již v adopci. Také Martínek a Zorka alias bílí medvídci se dostali do Čech, do azylu Pes, nejvěrnější přítel. Oba jsou již v adopci. Betty už je také také v novém domově, šla do rodiny, ve které je již delší dobu i Majda. Do Zastavme utrpení se nám podařilo dostat fenku Leontýnku se třemi štěňátky a fenku Kateřinu (hrozné jméno pro psa). U nás je teď z T. psů už jen Zorka. V útulku LOZ Olomouc skončil Očko, který má již taky nový domov.

Nicméně T. přestal komunikovat, když dojedu k němu na zahrádku, tak dělá, že tam není, můžu řvát, troubit, nic. Telefony nebere. Asi dvakrát jsem jej odchytla cestou z práce, ale na zahradu mě vůbec nepustil.

Když jsem psy viděla naposledy, tak tam byly ještě dvě fenky Broňa alias Kačaba a Anička.
Broňa měla navíc štěňata, byly o něco starší než ty od Leontýnky. T. tvrdí, že dvě si vzali zase kolegové z práce a že si nechal jen Valdu, protože se mu líbí, jak je žíhaný. Ale moc tomu nevěřím. Pak tam zůstal ještě Borek, Rex a Artur. Všichni mimo Rexe a Artura by s nimi měli bydlet v jedné boudě, v té, kterou jsme předtím uklízeli. Rex s Arturem jsou v boudě po slepicích. Nedaří se mi chytit dobu, aby měl psy puštěné, abych viděla, kolik jich teda má. Máme dost strach, že pokud to brzo nevyřešíme, bude se opakovat situace z minulého roku a psů tam bude zase moc.

31.1.2016
Dneska T. volal, nebo spíš jeho matka, nechápala jsem. Říkala, že se měli do konce ledna vystěhovat (už se stěhují půl roku minimálně), že půjdou pod most a že v nějakém baráku, do kterého chtěli jít, jsou bezdomovci a mám s tím teda něco udělat. Také říkala, že je město vystěhuje soudně a že L.V. tam teď kterýsi den byla s Kocourkem z Magistrátu. Vysvětlovala jsem jí, že je to blbost, že to Liba nemohla být, tak že mi dá T. a ten mi to řekne. Ten mi to tvrdil také, že přijel Kocourek a v autě seděla L.V. a že je Kocourkova manželka. Jim už fakt úplně hrabe. Pak to vypadlo a už jsem se jim nedovolala. Musím se tam zkusit zas někdy stavit. Asi je ztracený, protože, když jsem s ním mluvila naposledy, tak říkal, že jeho hasiče spasitele zavřeli na psychinu. Škoda, že nevzali i jeho….

Magistrát pořád nic. Doufali jsme, že když jej vystěhují, tak nám zbytek psů dá, ale dávají si hodně na čas. Nato, že původně měl být vystěhovaný už v dubnu 2015, tak se v podstatě nic nezměnilo. Kocourek furt dokola říká, že už ho vystěhují, že už to má doručené, že ho vystěhují přes soud a podobně, ale furt nic. KVS to nezajímá, nezajímalo je, když měl psů třicet, tak proč by je to mělo zajímat teď, když se navíc venčí. To, že psy neměl ani naočkované? No a? Ach jo. Magistrát nezajímá ani to, že za ně neplatí poplatky. Jak u debilů prostě. Kdy je to bude zajímat? Až tam bude psů stopadesát? „Ach jo“

Účet pro dary – pozor
670100 – 2201140076/6210
pozor na nutnost uvádění celého čísla účtu včetně předčíslí.
Oznámení o připisování plateb
Facebook

Finanční zdroje na naši činnost jsou z darů a ekonomické činnosti. Nejsme příspěvková organizace.

Reklama